To jsem se původně domníval, že to s debutovou deskou československých RARA AVIS bude podstatně jednodušší. „The Portrait“ se však nakonec ukázal být vším možným, jen ne nahrávkou pro první dojem. Ten se rozhodně nedal nazvat negativním, ale písně z tohoto alba si nárokují zvýšenou pozornost a úsilí při postupném zdolávání jejich skrytých zákoutí.

Desítka skladeb však přitom dokáže velmi dobře posloužit i jako nenáročná kulisa, ale v tomto případě by se dalo hovořit o jejím posluchačském podceňování. RARA AVIS mají ve svém snažení určitě vyšší ambice. Jejich pojetí nechybí míchání rockového základu s prvky popu a elektronické hudby, přičemž těch vstupních vlivů by se samozřejmě našlo více, nechybí skladatelská zručnost v podobě schopnosti přijít s poutavou a nevtíravou melodií a především bychom v něm stěží hledali byť jen náznaky provinční malosti. V předchozí větě uvedené žánrové zařazení berte prosím s větší rezervou, protože tentokrát je úkol zaškatulkovat recenzovanou kapelu poněkud náročnější. Základ hudby skupiny je však pevně rockový. Tu více, tu méně dravé kytary určují zvuk jednotlivých skladeb, který je však masivně podporován sytě znějícími klávesovými party. RARA AVIS ctí, a to místy velmi okázale, retro zvuk a velmi rádi podnikají výlety do minulosti sahající někam do poloviny osmdesátých let. Ačkoliv přeci jen o poznání rockovější, dal by se zvuk a vůbec celková charakteristika „The Portrait“ přiřadit do současného proudu kapel typu MIDI LIDI anebo KAZETY, které se vyžívají ve zpracovávání historického materiálu do veskrze současné podoby.

Zdařilá produkce účelným způsobem drží pestrý zvukový cirkus pěkně pohromadě a citlivě volí momenty, kdy do popředí protlačit ten či onen nástroj. To však samozřejmě závisí především od nálad a staveb jednotlivých písní. Album disponuje rovněž i šikovně sestavenou dramaturgií. V tomto směru RARA AVIS neztrácejí čas zbytečně zdlouhavým uvedením posluchače do jejich světa a naopak jej v podobě ostrého startu úvodní skladby „It Is Not Too Beautiful“ vtáhnou přímo doprostřed dění. Těžký kytarový spodek a dusavý rytmus bicích svádějí k divokému tanci. Až překvapivě obhroublý start zjemňuje zpočátku jen nenápadný zvuk kláves a hlavně emotivní vokál Daniela Galby, jenž netají snahu o expresivní projev, ale neobtěžuje přehnaným patosem a afektem. Z vyrovnané kolekce silných písní pak jen velmi těžko vybírat jednotlivé položky hodné zvýšené pozornosti. Přesto nelze nezmínit například takovou „Nail, Butcher & Thistles“, nesoucí pořadové číslo 2. Příjemnou náladu dynamického songu definuje jednoduchá kytarová melodie, která svojí atmosférou asi nejvíce odkazuje k anglickým SUEDE, uváděným jako jeden z inspiračních vzorů RARA AVIS. Ona lehká zasněnost a nostalgie tvoří určitě jeden ze společných jmenovatelů s Brettem Andersonem a spol. Tak trochu paradoxní je, že ač album nabízí spíše svižnější písně, videoklip byl pořízen k jedné z těch pomalejších. Tklivou „January And The Kindred Spirit“ lze určitě prohlásit za jednu z nejsilnějších z celé sbírky. Rockové nástroje tentokráte vyklízejí pole pro jemný zvuk kláves doprovázejících Danielův vypjatý vokál, explodující v naléhavém refrénu.

Na tomto překvapivě vyzrálém počinu, prostém jakýchkoliv dětských nemocí, by se toho dalo pochválit mnohem více. Počínaje podařenými a nepříliš veselými pocity dýchajícími texty a jejich přednesem ve velmi slušné angličtině, což není rozhodně pravidlem, a výborně zpracovaným artworkem z dílny grafického designéra Jana Vajdy alias Antimultivitamina konče. „The Portrait“ je albem, které alespoň v případě autora těchto řádků chtělo nějaký ten čas, aby pak zcela sebevědomě prokázalo svoje kvality. Ty pak s naprosto čistým svědomím můžu prohlásit za dostatečně trvanlivé na to, aby se o RARA AVIS hovořilo s patřičným respektem a uznáním.